RayCatcher

Princip je jednoduchý
Na jedné obrazovce máte vždy jakousi otočnou matrici, přičemž musíte zachytávat dopadající barevné paprsky na příslušná kolečka stejné barvy. Pokud delší dobu nezachycujete paprsky správně, hra končí. Po spuštění Raycatcher si vytvoříte vlastní profil a hra vám nabídne také vytvoření vlastního playlistu s vlastní hudbou. To, jak dlouhý je playlist, ovlivňuje také délku jednotlivých her. Ve hře postupujete totiž podle jakési evoluční osy, kdy začínáte protonem, postupujete přes nucleus a dojdete až k opičce, lidskému mozku, či egu. Jednotlivé fáze jsou popsané rádobyvtipnými komentáři a vesměs ten postup nedává příliš smysl. Navíc, tyhle evoluční fáze absolutně nijak neovlivňují hratelnost, nic se nemění, akorát místo kuličky máte v matrici třeba opičí hlavy, toť vše.

Paprsků je více druhů, základní jsou ty rovné. Pak jsou tu paprsky, které mají bílé "tělo" a barevnou jen špičku a ty vám přidávají body do zásobníku "ray power". Když máte tento zásobník dostatečně naplněný, můžete provést jeden ze dvou speciálních "útoků". A sice, buď si vyčistíte obrazovku od všech paprsků a nebo můžete přidat paprskům na síle. Potom dočasně, na pár vteřin, začne létat paprsků více. Jinak další druhy paprsků, a jsou to ty nejzákeřnější, se pohybují náhodně po křivkách s tím, že se samy navádějí na políčko své barvy. Může jich být dva i více najednou, což už je těžší.



Na požadovaný evoluční stupeň se musíte dostat v časovém limitu, který se rovná délce vašeho playlistu. Zejména na ty dvě těžší obtížnosti je to celkem problém. Naštěstí si hra pamatuje, jakého nejvyššího evolučního stupně jste dosáhli a tak při prohře nezačínáte zase na začátku. Tím pádem hru dokáže postupně dohrát každý.

• Primitivní zpracování
Asi první, co vás po spuštění praští do očí, je herní menu. Nevypadá vůbec dobře a na jeho pozadí hraje krátká hudební smyčka, jejíž konec ani nenavazuje na začátek, takže dobře uslyšíte, kdy smyčka skončila. To mi přijde jako naprosté diletantství. Zpracování samotné hry, tedy barevné otočné matrice a paprsků, už sice tak žalostné není, ale ukazuje stejně spíš někam k freewarové hře. Na pozadí hry je nějaké cosi, které skoro není vidět a tak budete spíš mít pocit, že pozadí je zcela černé. Pozadí je zkrátka absolutně nezajímavé a pokud někde mohly být efekty, které reagují na hudbu, mohlo to být právě zde.

V základní verzi vám je nabídnuta jakási erární hudba, rozdělená do několika playlistů. Stejně jako hlavní herní motiv za moc nestojí, a tak budete rádi, že si tam můžete dát svou hudbu. Tady nastává ale hlavní problém, protože hra o sobě tvrdí, že se řídí podle vložené hudby. Myslím si ale, a nejsem sám, že to takřka vůbec nefunguje. Co jsem koukal, funguje to akorát většinou na pomalejší hudbě s výrazným kopákem. Tak se mi ve výsledku zdálo, že hra je hudební tak maximálně v tom, že si můžete na pozadí pustit svou hudbu. Například s výborným Audiosurf tohle nelze vůbec srovnávat, tam každý jasně viděl, že hra se řídí podle hudby.


• Tristní chyby
Hra je chyb plná, ať už těch menších, nebo větších. Předně je třeba zmínit, že hra v základní recenzované verzi nefunguje na českých Windows. Má problémy se sloužkou Data aplikací, protože si nedokáže poradit s jinou znakovou sadou než s anglickou. V praxi to vypadá tak, že na českých Windows vůbec nevidíte barevné paprsky, takže je to nehratelné.

Zaznamenal jsem ještě jednu podivnou věc a sice, že mi občas barevná matrice přeskočila, sama se přetočila jinak. Jestli je to vlastnost, nebo chyba programu, to nevím, ale příjemné to není. Když už už chytáte paprsek a máte matrici správně natočenou, tak se přetočí jinam a paprsek tak nedopadne, kam měl.

Dále tu zcela absentuje pauza. Ve hře zatím prostě není, můžete akorát zmáčknout ESC, což vás hodí do hlavního menu. Vy potom můžete začít hrát znovu. Když jsem si tedy dal můj půlhodinový playlist, musel jsem také půl hodiny bez přestávky hrát. Není čas se ani napít.

Autor slibuje, že na možnosti pauzy se pracuje. Slibuje také již tři měsíce, že opraví podporu pro ne-anglické Windows. Nicméně tenhle "vykuk" se už tři měsíce vymlouvá na to, že jeho programátorovi shořel dům či co. To mě mrzí, ale jinak to platící zákazníky nemusí moc zajímat. Navíc problémy se složkou Data aplikací měly už jiné hry a vždy vývojáři poskytli alespoň nějaké dočasné řešení, nějakou radu. Tenhle pán ne.


• Sestupné pocity
Zpočátku mě celkem ten princip bavil, ale po nějaké té hodince, kdy jsem zjistil, že je to stále to samé a není tu žádný vývoj, žádné nové druhy paprsků, mě to začalo štvát. Měl jsem v plánu Raycatcher dohrát do konce, ale znemožnila mi to další podivná chyba hry. Skoro před koncem mi najednou zmizela barevná matrice, prostě jen tak, při startu levelu, a já tak nedosáhl cíle. Neměl jsem náladu podstupovat znovu tu hodinovou hru, abych se dostal na požadovaný evoluční stupeň. Tak jsem to zabalil a je mi už srdečně jedno, co je na konci hry.

Pocity se dále začaly zhoršovat, jak jsem začal zjišťovat, jak moc je to zabugované, ale hlavně ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že se řízení dle hudby skoro nefunguje. Raycatcher jsem si pořídil právě kvůli tomu, že mám rád hudební hry a protože jich je tak málo. Tato hra ale právě v tomto ohledu velmi selhává - asi jde o nekvalitní algoritmy, kdo ví. Osobně nechápu, jak se mohla taková věc vůbec dostat na Steam. Není to sice úplně to nejhorší, co jsem v životě hrál, ale na kvality většiny ostatních titulů na Steamu prostě nemá. Ani za cenu 4,49 EUR nedoporučuji.