F.E.A.R. Project Origin

´´A je to tu zase! ´´ Roztomilá, tmavovlasá holčička klepe na dveře. Doporučuji vám jí pustit dovnitř. Protože tohle děvčátko byste neradi rozčílili. Je to totiž Alma, a její obří kruhy pod očima, vám dávají jasně najevo, že s ní byste si nechtěli hrát ani omylem. Teď již určitě není nutné dodávat, že na herní trh plnou parou vtrhlo pokračování F.E.A.R. 2: Project Origin. Už první díl řádně okořenil celý žánr FPS, a přinesl do něj pořádnou dávku adrenalinu, strachu a dlouhých hodin napětí. Nebylo se tedy čemu divit, když vývojáři začali pracovat na pokračování. Nezbývá tedy nic jiného, než se pohodlně usadit a zbystřit všechny smysly, protože Alma je zpět!

Mnoho z vás zasvěcenců si jistě pamatuje, jak skončil první díl. Ano myslím ten grandiózní atomový výbuch na konci příběhu. Bohužel, tak právě ten výbuch nevyřešil vaše starosti, naopak vám jich naložil mnohem víc, než jste měli. Vžíváte se tedy opět do role Michaela Becketta, člena speciální jednotky, která byla již v prvním díle nasazena na zneškodnění již výše zmíněné roztomilé holčičky. Ale co čert nechtěl, z rutinní akce se vyklubala hrůzostrašná cesta plná krve a strachu.

Celý příběh je vyprávěn paralelně, sice se nedočkáte žádných obrovských zvratů v událostech, ale i přesto si vše patřičně užijete. Navíc pokud jste v prvním díle měli nějaké menší mezery v příběhu, tak právě Project Origin vám vše osvětlí, především díky manuálům a čas od času také trochu nezáživnému hledání předmětů. Nápomocní vám samozřejmě také budou vaši kolegové z jednotky, kteří vám občas pomohou. Informace ale budete moci získávat i prostřednictvím rozhovorů se zápornými postavami anebo si třeba něco málo vyslechnete přes zeď. Velikou výhodou je rychlost a spád s jakým rozhovory probíhají, díky tomu se u nich nebudete nudit a ani u nich nestrávíte většinu herního času.

Celý titul je protkán hrůzostrašnými a dech beroucími scénami. To byl ostatně i přívlastek prvního dílu, ale v novém pokračování hry budete možná trochu zklamáni. Už totiž neoplývá tolika vzrušujícími momenty. Zhruba po hodině hraní si již zvyknete na styl hry. Ten se skládá z chvilkových akcí a samozřejmě z hrůzostrašného průchodu temných zákoutí. Dále je vše proloženo nálezem nějakého dokumentu, který vám osvětlí nějakou tu skutečnost ve hře, nebo si třeba vyslechnete případný rozhovor. Pokud jde o interiéry nebo exteriéry hry, do kterých se během hraní dostanete, tak ty jsou vskutku úžasné. Jsou mnohem temnější a vytvářejí skvělou atmosféru a nějaká ta mrtvola na zemi je opravdu pastva pro oči. Kdo by nemiloval představu apokalyptického New Yorku.

Pravděpodobným mínusem oproti prvnímu dílu je přesné nalinkování cesty k cíli. V předchozím díle jste měli možnost alespoň své nepřátele obejít vedlejší chodbou a zdárně je zlikvidovat. V Project Origin nebudete mít k dispozici ani toto. Ale i tento způsob boje má jistou výhodu. Dostanete se tak více do kontaktu s nepřítelem ať už fyzicky nebo na dálku. Vrcholem všeho byla ovšem přesně nalinkovaná trasa v otevřeném prostoru, ten jste si sice mohli prohlédnout, ale šáhnout už ne. A právě to má neblahý dopad na hratelnost.

Teď se vrátím k boji, který jsem tak trochu nakousl. Ten bych dokonale přirovnal k ´´doomovce´´. Přátelé se totiž prakticky zmůžou jen na bezhlavé útočení, tedy až na pár výjimek, kdy se rozhodnou ukrýt a občas vystrčit hlavu a začít střílet. Hra hlavně postrádá protivníky, kteří se vás snaží donutit přijmout iniciativu v boji. A když už mluvím o protivnících tak jich není moc, z prvního dílu se opět vrací repliky, tedy především neviditelní ninjové, duchové zemřelých a čas od času se také shledáte s obdobou vůdce kmene z Diabla 2. Ovšem trocha bezhlavé střelby také není na zmar a občas dokáže krásně odreagovat. Pokud jde o zbrojní arsenál, tak zde naleznete všechny militaristické výstřelky za posledních pár let, ať už půjde o ruční zbraně nebo plně automatické. Skvělým zpestřením je také možnost vyzkoušet si obří obrněné stroje. K těm se sice dostanete pouze venku a to jen s předem vytyčenou cestou, ale pocit nadřazenosti nad ostatními je opravdu povznášející. Pravá akce ale přichází až tehdy, kdy jsou strany obráceny a vy stojíte proti několika mechům najednou.

Celkové zpracování je vskutku skvělé. Mám především na mysli grafické ztvárnění a také fyziku hry, díky ní si ze hry odnesete nezapomenutelné zážitky, a pokud jde o hudbu, tak ta je přímo fascinující a to včetně všech zvuků. Zklamáním pro vás ovšem bude minimum nových prvků v boji. Prakticky všechno co jste měli k dispozici v prvním díle, tak to samé naleznete i zde. V závěru má hra minimum nových aspektů, za to ale bylo vše vybroušeno k dokonalosti.A já vám ji mohu doporučit.